Poradna NZŘ MP - speciální cviky
Klaudie Žemličková, Skalsko
Dobrý den pane Beere, mám malého trpasličího pinče a ráda bych s ním začala cvičit podle Národního zkušebního řádu pro malá plemena. Poslušnost docela chápu a mohu ji vidět i u velkých psů a tak se snažíme své kolegy napodobit, ale do dnešního dne mi nikdo nedokázal vysvětlit a poradit se cvikem rozlišování předmětů. Byl by jste tak laskav a ukázal mi směr, kterým se mám se svým psem vydat?
Odpověď:
Vážená paní nebo slečno Klaudie, úvodem si dovolím zmínit co je cílem našeho snažení a kde je původ oné psí činnosti. Cílem našeho snažení je, aby náš pes dovedl podle vzorku napachavaného předmětu rozlišit předmět se stejným pachem a tento odevzdal psovodovi. Původ této činnosti je pomoc při určování potencionálních pachatelů trestné činnosti orgány činnými v trestním řízení . Za určitých specifických podmínek je označení- tedy rozlišení pachu- případně předmětu z místa činu považováno u soudu jako důkaz. Slouží tedy k určení pachatele. Zkušební řád nám sice říká, jak mají jednotlivé cviky vypadat, přesně určuje postupy u jednotlivých zkoušek, ale je dobré se na nácvik podívat poněkud obecně. Vzhledem k tomu, jak je provedení cviku rozlišování předmětů ve zkušebním řádě popsáno musíme než k výcviku přestoupíme naučit našeho psa aportovat. Je to cvik poslušnosti. Není předmětem Vašeho dotazu, tedy budeme předpokládat, že to Váš pes umí. Než přistoupíme k vlastnímu rozlišování je dobré naučit našeho psa přinášet takzvaný mrtvý aport t.j. aport který neházíme, ale psa necháváme sedět a aport odnášíme a po návratu ke psovi necháváme přinést. To nám pomůže při vlastním rozlišování, pes se naučí samostatně vyběhnout a hledat i když nic nehodíme. Rovněž je nutné, aby náš pes uměl nosit předměty z různých materiálů (látka, filc, koberce, kůže apod..) Pokud tyto činnosti provádíme samostatně, lépe se nám přistupuje k učení rozlišování. Pes má postaveny základy a méně se stresuje. Jako další pomoc při přípravě na rozlišování je dobré na procházkách nechat našeho psa pohrát s klacíkem, který jsme chvíli drželi v ruce a tím získal náš pach a tento potom odhazovat mezi hromádky dřeva, různé popadané větve, nebo naštípané dříví.Je nutné abychom tento klacík vizuálně rozeznali a vždy dali našemu psovi najevo svoji spokojenost, když jej najde a pokud chce donést jiný, řeknu „ne“ otočím se a se psem si nepohraj . Můžeme mu schovávat hračky a podobně. Dbáme na to, aby jej tyto činnosti bavily. Neděláme to víc jak třikrát. Naší snahou je, aby pes odešel pochválen a v dobrém rozmaru . Důležité je, že se neustále učí používat nos tedy svůj čich a to je pro nos důležité. Jako další prvek, který potřebujeme pro rozlišování je sumování(načichávání) předmětu ze sáčku. Je dobré naučit našeho psa strkat do tohoto hlavu. Pro rozlišování se používají obyčejné igelitové sáčky.Pro začátek stačí když se náš pes naučí vytahovat pamlsky třeba piškoty, které mu do sáčku hodíme tak, aby to viděl.Není nejlepší rvát mu sáček na hlavu, lepší je když jej jen přidržíme a pes si tam hlavu strčí sám.Vzhledem k tomu že do sáčku nevidí nachází piškotu nosem a to je základ pro budoucí načichávání předmětů.Když jsme se v přípravě na rozlišování dostali až sem můžeme přistoupit k vlastnímu nácviku. I tady je dobré mít o budoucí činnosti určitou představu.
_______________________________________________________________________
Dobrý den,
Ráda bych se zeptala na dvě věci týkající se výcviku malých plemen.
První otázka je ohledně čistoty pachů při výcviku rozlišování. Pokud se psem cvičím rozlišování začínám s ,,bezpachovými" předměty se kterými ovšem take musím manipulovat (byť v rukavicích a pinzetou). Při výcviku pokud pes rozlišuje a udělá chybu pak nevím jestli opravdu rozlišil špatně nebo reaguje na mojí pachovou stopu. Prosím mohl by jste poradit, jak postupovat při nácviku rozlišování, aby k tomuto nedocházelo? Ideální by samozřejmě bylo cvičit s pomocníky, ale bohužel se ,,neodstávají"? v dostatečném množství. Občas cvičím s přítelem, ale zas mám pocit že psy jeho pach ,,plete"
protože je podobný mému. V současné době většinu nácviku provádím v lese, kde si upravím nalezené klacíky a pes rozlišuje můj, ale samozřejmě to neníoptimální.
Druhá otázka se týká ideální nácviku vyhledávání předmětů na ploše respective revírování. Psi mi předměty hledají, ale mám problém naučit je reagovat na mé směrové povely. Je lepší cvičit revírování předmětů při samotném nácviku vyhledávání nebo se dá použít cvičení prováděné odděleně jen jako nácvik směrových povelů a reagování na posuňky? Představuju si to například jako ,,vysílačku" k předmětům na směrový povel a
ukázání. Velmi děkuji za odpověď a pomoc.
S pozdravem Alena Kutíková
Odpověď:
Rozlišování předmětů
Jak na to.Vážená slečno dovolím si k vašemu dotazu několik myšlenek a pokusím se nastínit, jak si lze u zamýšlené činnosti počínat.
Píšete že, používáte k rozlišení klacíky a pokud se Vám to daří, tak je to dobrá první fáze.
Teď jak na bezpachové předměty: pokud je vypereme a jsou suché tak je rovnou ze šňůry můžeme uvolněním kolíku pouštět do igelitového pytlíku nebo vymyté sklenice od kompotu, nemusíme se jich dotýkat. Po sebrání uvedených předmětů pytlík zavážeme a sklenici uzavřeme uzávěrem. K další manipulaci používáme pinzetu nebo jiný nástroj tak abychom se nemuseli těchto předmětů dotýkat. Pytlíků nebo sklenic si můžeme udělat několik, je to jen na nás. Rád bych zmínil, že lze pracovat i bez pomocníka v klidu, stačí si nadělat pachové konzervy. Při této činnosti je lepší vyhnout se členům rodiny, ale i lidem, které náš pes znaná a má s nimi dobré vztahy.
Postup je následující: požádáme kohokoliv známého, třeba na cvičáku nebo i jinde at si nechá uvedené přemety tak asi půl hodiny u sebe a pak nám je dá do pytlíku nebo sklenice, my se jich nedotýkáme.
Tyto uschováme a při výcviku můžeme používat. Nezapomínáme, že předměty kterých se pes dotkl nebo chybně označil vždy vyřadíme.Takto napachované předměty pokud jsou uzavřené vydrží velmi dlouho .
Absolutní čistotu pachu Vám nikdo nezaručí nakonec při nácviku s těmito zacházíte jen vy. Pokud ovšem držíte zásadu, že opak odměny není trest, ale neodměna neni proč si zoufat.
Nejlépe je začít rozlišovat předmět napachovaný našim pachem mezi bezpachovými. Nedáváme je daleko od sebe, můžeme použít pro začátek vodítko ke korekci. Při této činnosti je třeba dávat pozor na vítr je dobré, aby foukal směrem k nám tedy, aby nedocházelo k překrývání pachů.Vodítko nepoužíváme příliš dlouho pes by se mohl začít spoléhat, že mu napovíme.Předměty můžeme dávat do kolečka nebo řady.
Později přejit dle zkušebního řádu. Pozor na chválení a povzbuzování špatným postupem psovi také napovídáme.Nechválíme příliš brzy.
Pokud pes vezme špatný předmět než jej donese až k nám je dobré, dát povel NE - LEHNI a chvíli jej nechat ležet bez odezvy, předmět vyřadit a potom pokračovat.
Pokud se nám daří můžeme začít kombinovat, až se dostaneme k rozlišení cizí s cizích. Je třeba postupovat individuelně. Není nutné spojovat rozlišení hned od začátku se stopou, někteří psi pokud jim rozlišení nejde ztrácí zájem i o stopování diky stresu.Mám zkušenost, že pokud se pes na rozlišení v klidu správně připraví , nezmatkuje, rozezná potřebné množství pachu ke ztotožnění a o zbytkový se nezajímá.
Vyhledávání předmětů na ploše.
Moje zkušenost s vyhledáváním předmětů obecně: začínám tím, že psa učím přinášet tedy aportovat předměty, které mu neházím.Říkám tomu mrtvý aport. Postup je následující:
Pokud pes umí zůstat na místě, nechám jej sedět nebo ležet.Pokud neumí mohu jej uvázat nejlépe k přenosnému kolíku.Věc kterou zná a běžně nosí mu ukážu, odnesu tak, aby ji viděl a po celou dobu ji měl na očích pro začátek jen asi 10 až 15 kroků.Vrátím se ke psovi a vydám povel k přinesení.V našem případě hned od začátku revír –aport nebo i jinak to, jak se rozhodneme je třeba ovšem pořád stejně.Po přinesení dám najevo psovi radost a mohu si sním pohrát případně nechat věc chvíli ponosit.Po té mohu dát lehni-pust a psa odměnit.
Odměňovat psa pamlskem za přinesení aportu v sedě není dobré, většina psů aport ve snaze získat odměnu pouští nebo v lepším případě překusuje.Ve většině případů v této fázi není s přinášením problém.
Pokud nám to funguje můžeme postoupit dál.Jen si pomatujeme že méně je v tomto případě více, takže jednotlivá cvičení neděláme dlouho raději jen tak tři přinesení a přerušíme dle naturelu a chuti našeho psa.
Můžeme přinášený předmět donášet třeba 30 kroků i dál. Tady je dobré si uvědomit, že na konec vzdálenosti je třeba začít předmět ve směru chůze odhazovat, aby náš pes nemohl k němu dojít po stopě.Pokud to již náš pes zvládá necháme jej odloženého případně přivázaného, aby na dění viděl, ale nebyl přímo proti předmětu. Předmět odneseme na plochu.Je dobré zkrátit vzdálenost .Dojdeme pro psa a po ose postupu se postavíme proti předmětu.Známým způsobem necháme přinést. Postupně přidáváme předměty tedy směry případně prodlužujeme vzdálenost předmětů od osy.Nezapomínáme, že od osy uděláme jen pár kroků a předmět v zamýšleném směru odhodíme. Pokud k této činnosti přistupujeme s citem většina psů nemá problém.Cílem našeho nažení je, aby pes šel tam kam ukážeme a na začátku výcviku vždy v tomto směru narazil na předmět.Později když má uvedené zažité začínáme dělat některé směry prázdné tedy bez předmětu. Já osobně vždy když začínám se psy novou věc nebo něco přidávám, tak se ostatní zažité věci snažím zjednodušit. Při troše trpělivosti a dodržení postupů by Vám to mělo fungovat, je poměrně důležité jak k uvedenému přistoupíte a dokážete s uvedeného správně uchopit. Přeji Vám at se to podaří.
________________________________________________________________________
Dobrý den,
Mám tříměsíční fenečku malého knírače. Se základními cviky ( ke mně, sedni, lehni, k noze .....) nemám problémy, ale potřebovala bych poradit s nácvikem speciálních cviků rozlišování předmětu, vyhledávání předmětu. Jak a kdy začít s nácvikem. Co všechno k tomu potřebuji. Zkrátka jak na to.
Psí sporty my chodí a myslím, že nejen já, ale i ostatní by uvítali nějaký seriál a nácviku těchto spec.cviků třeba jako je teď seriál a nácviku stopy.
S pozdravem Nováková Radmila
Odpověď:
Vážená Radmilo k Vašemu dotazu si si dovolím několik myšlenek vzhledem k věku Vaši fenky je potřeba postupovet s nácikem veškerých cviků velmi opatrně.Je zajímavé že ,štěnata se učí velmi dobře ale, tady platí že, méně je více.Mám zkušenost že, pokud štěně výcvikem v dětském věku přetížíme projeví se to v dospělosti a špatně se to spravuje.Ted k vašemu dotazu v současné době s přihlédnutím k věku vaši fenky je dobré rozvíjet zájem o hlednání předmětů a jejich rozlišování pomoci nosu. Pro začátek stačí učit štěně nacházet předměty případně hračky s našim pachem.Je jen na naší fantazii jek k uvedenému přistoupíme můžeme například na procházce nechat nosit naše štěně klacík ten ale, musíme bezpečně poznat a když se dotaneme do prostředí kde je více různých větví a klacíku tento použit.Je možné hned od začátku přidržet štěně za obojek kousek jej po odhození nebo položení klacíku odtáhnout a pak jej pro klacík pustit.Když jej najde, tedy ten svůj moc pochválit.To že, štěně posíláme spátky nám do budoucna slouží k učení hledání ztraceného předmětu.Můžem zkoušet všechny kombinace ale, zatím jen nácvikově.Je třeba si uvědomit že všechny tyto cviky navazuji na cviky poslušnosti tady aport ovladatelnost a další dovednosti na které,vaše fenka ještě nemá věk.Pokud ji ovšem naučite v dětství správně použivat nos uvidíte že, to půjde samo.Jinak se domnívám že opovědi na Vaše otázky jak na to jsou v reakci na dotaz č. 1. ze dne 12.5.2010 Zatím máte čas začít a postupně do problamatiky pronikat o uvedném jsem napsal i článek mohu Vám pokud bude třeba zaslat.Nezapomente postupovat vždy od jednoduchého k složitému a přihlížet k věku a zkušenostem Vašeho štěněte.
Mám malého černostříbřitého knírače. Je mu 1 rok a 7 měsíců. Je velice přátelský,nemá ani náznak agresivity. Nemohu ho naučit hlídání předmětu a samostatnou činnost (uvázání u kolíku). Neprojevuje ani náznak útoku a nechá si hlídaný předmět vzít a od kolíku se nechá bez problémů odvést. Jelikož platnost zkušebního řádu ještě chvíli potrvá (tento rok určitě) chtěl bych to pejska naučit abych mohl na zkoušku ZMP-1 a na MR-kníračů.Poraďte mi prosím, jak z něho udělat zlého psa! Zkoušel jsem to na aport(rád aportuje), ale i ten si nechá vzít. Děkuji Jaroslav Strouhal, Pardubice Odpověď:
Dobrý den,
Vážený pane. K vašemu dotazu který, je mimochodem velmi zajímavý a znamená problém pro mnoho výcvikářů hodných psů a to nejen malých. J á bych v první řadě změnil pohled na problem.Není přeci třeba dělat z hodného psa, psa zlého.Je možné udělat z našeho zvířete sebevědomého kořistníka tak jak se to ostatně děla u velkých psů při výcviku obrany IPO.K uvedenému může vést více cest záleží na přístupu a rozhodnutí kterou zvolit ale, v konečné fázi při výkonu požadovaných činností tak jak tak nikdo nepozná pokud to udělámé dobře že to není zloba.Pokusím se naznačt jednu s cest.Jako první naučim psa naskakovat a vyrážet hračku nebo peška na provázku ze sebe není to ovšem podmínkou.Pokud mám k dispozici pomocníka.Hned od začátku používám povel pro danou činnost kterou, má náš pes provádět.Psovi uvedenou věc ukážu držím ji aby na ni nedoskočil ustupuji a nechám jej naskakovat na nohu a štěkat po několika krocích než se zastavím dám mu kousnout potahám se s ním a nechám jej proběhnout. Mou snahou je aby to vypodalo že,nás pes tlačí a on získá pocit že, vyhrává.Jednak tím že, ustupujeme a jednak tím že dostane věc o kterou bojuje.Tím dochází k vytváření loveckého chování.Rozvíjí se a upevnuje kořistnický pud.Dáváme pozor aby, uvedené dostával v pohybu protože již od začátku je třeba vest našeho psa k tomu že, klid znamená návrat k batohu.Později psa zvykáme že, kořist vypadne i když ji náš pes nevidí.Když přecházíme na pomocníka postup může být následující.Postavíme se proti sobě.Já psovi ukážu jeho hračku držím jej hračku hodím pomocníkovi a po povelu pouštím psa.Pomocník provádí stejnou činnost jako já.Cílem našeho snažení je aby pes usiloval za každou cenu aktívně t.j. štěkáním a naskakováním kořist získat.Podobně postupujeme u odvazování když se pomocník ke psovi nakloní uskočí a dá mu kousnout a podbně. Je jen na nás zhodnoutit situaci a rozhodnout se jak postupovat dál.Pokud se nám toto pdařilo psa uvedené činnost baví, můžeme přistoupit k vlastnímu výcviku.Přidáme batoh případně dlouhé vodítku není podmínkou.Našim cílem je přesvědčit psa že, pokud předmět nevypadne s pomocníka je v batohu.Tady je možné mít přemět pod batohem na šůře a jakmile se pomocník zastaví a přestene hýbat upoutám psa a trhnu pes si kořist chytí.Následuje pochvala a hra.Je jen otázka času kdy pochopí že, pokud se pomocník nepohybuje věc je v batohu.Postupem času přidáme útlumové disciplíny dle vycvičenosti našeho psa t.j. ležení když pomocník prochází, košíček a cviky spřesnůjeme.Nezapomnáme ovšem že, při opakování dostává hračku a činnost se opakuje po sejmutí košíčku.Musí jej to bavit a to je třeba neustále podporovat a rozvíjet.Možný postup nácviku je zmíněn i v časopise pes.č.7/2009.Nebojte se vrátit na začátek.Dnešní doba vyžaduje sportovní přístup k výcviku a mít zlé psy není pro sportovní vyžití nutné.Přeji Vám at se to podaří a na mistrovství se uvidíme.