Historie a původ knírače
O původ knírače se stále vedou spory, 
je však zřejmé , že toto plemeno vzniklo v Německu. Byli to malí drsnosrstí psíci, kteří se rádi zdržovali v teplých stájích. Jak o nich roku 1836 řekl H.G. Reichenbach:"Jejich záliba v lovu je vrozená a pokud jsou chováni v domě, činí z nich ...vynikající lovce krys." Takže knírač sloužil k chytání myší a krys. Ale i na cestách. Dříve se na knírače kladli velké váhy. Při různých obchodních cestách musel knírač běžet celý den za povozem ( asi 20 km denně) bez jediné přestávky a za každého počasí, aby pak večer mohl hlídat koně a chytat myši, protože jídlo jim páníčkové nedávali. Museli si prostě něco ulovit. Tuto práci mohl vykonávat pes vytrvalý, otužilý a houževnatý a bylo jedno jaký je barevnostní ráz. Musel jen zvládnout všechnu tuto práci. Pokavad neuspěl měl smůlu.
Počátek čistokrevného chovu
V roce 1878 se začali chovatelé zajímat o tyto psy a začali z nich vytvářet plemeno. Tak vznikl knírač, malý knírač a pinč. R 1879 byly poprvé vystavovány fenky Betti a Anni. R. 1880 byly ustaveny první plemenné znaky. Samo, že tyto psy nevypadaly jako ted. Byli jich ruzne druhy. S kudrnatou srstí, černou šedou, ale i šedožlutou a to vše bylo povoleno. Psi měli různé typy hlav i těl. Z těchto psů se později vybralo jen pár , kteří byly použiti na chov. Z nich se pak vyvinuli dnešní knírači.